ZArchiv‎ > ‎O projektu‎ > ‎Tisková sdělení‎ > ‎

Zdravá abeceda ve školkách Královehradeckého kraje

Na sklonku roku 2011 se sešli Milan Kotík, projektový manažer a ředitel AISIS, o.s. s Nikolou Křístkem, metodikem programu Zdravá abeceda, aby společně zhodnotili projekt Zdravá abeceda pro MŠ Královehradeckého kraje.

Před dvěma lety jsme podávali žádost o grant na vzdělávání učitelů v Královehradeckém kraji v metodice Zdravé abecedy. Projekt končí s rokem 2011. Jaký z něj máš dojem?

Díky grantu ESF a Královehradeckého kraje jsme si mohli dovolit setkávat se opakovaně se 120 učiteli a sledovat vývoj jejich přístupu ke Zdravé abecedě. Takže jde vlastně o 120 individuálních projektů. Získali jsme díky tomu sadu více než třiceti tematických celků, které jsou k dispozici i dalším zájemcům o využití metodiky Zdravé abecedy.

Vedle zdravého pohybu, výživy a vnitřní pohody je čtvrtou doménou metodiky zdravé prostředí. V žádosti o projekt v Královehradeckém kraji jsme měli tuto doménu akcentovanou více než ostatní. Jak může být EVVO aspekt účinný v prevenci nadváhy a obezity?

Často narážíme na představu, že péče o prostředí rovná se péče o přírodu. Jenže naším životním prostředím jsou nejčastěji místnosti v domech, obchodní centra, sportoviště, školy a podobné “nepřírodní” objekty.  Zdravým prostředím ve zdravé abecedě nazýváme to, které není “obezitogenní”, nepodporuje vznik nadváhy a obezity. Jejich nejvýznamnějším spouštěčem je nedostatek pohybu... a najednou nám město nemůže stačit. Musíme ven a chceme si to užít, umět vnímat tu krásu, všechny živly. Musíme se jim umět přizpůsobit. 
A nejedná se jen o pohyb. Své potřeby snadněji pochopíme, když zkoumáme ostatní živočichy, jejich vrozené preference, a srovnáváme je s našimi. Zjišťujeme, že jen pár desítek let máme nadbytek potravy a že není nutné se pro její získání příliš namáhat. Ačkoliv je lenost vzývána jako matka pokroku, je rovněž matkou obezity. Nutností postarat se o své vlastní zdraví se dostáváme ke kritické reflexi stávajícího způsobu života a environmentální výchova tak získává další významovou rovinu.

Pro mnohé znalce dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků je možná překvapením angažování Jiřího Hrušky a Lenky Hronešové do lektorského týmu Zdravé abecedy...

To je právě důsledek zavádějících představ, o kterých jsem mluvil. Jirka je ikona české Globální výchovy a Lenka je vedoucí pracovnicí ekologického střediska Sever v Hradci Králové. Oba byli překvapení, když jsme je oslovili pro spolupráci, a myslím, že jsou oba rádi, že k ní došlo. Jde o lidi, kteří mají “enviro” ne jen pod kůži, ale přímo v nervové soustavě. Společně zjišťujeme, že zdraví jednotlivce i zdraví místa nebo planety je nutné vnímat v souvislostech a hlavně je řešit najednou.

Proto je asi dobré, když se mohou potkávat učitelé z určité oblasti a společně přemýšlet nad tím, jak využívat regionální zdroje. Myslíš, že výstupy kralovehradecké Zdravé abecedy budou využívány i  v jiných krajích?

Jsem přesvědčený, že ano. Hodně si slibuju od filmu, který jsme dali dohromady s širokým týmem spolupracovníků. Snažíme se o údernou zprávu, že tu je skutečně velký, nebo spíše těžký, problém... a že pro něj máme řešení. Znamená to však mnoho práce, a to i na sobě, a o ní ve filmu mluví především účastníci projektu.
Jsem spokojený s příručkou dobré praxe, což je vlastně katalog tematických celků připravených učitelkami ze školek královehradeckého kraje. Odborní garanti je doplnili o výklad nejčastějších témat týkajících se pohybu, výživy, vnitřní pohody a zdravého prostředí.

Projekt má vždy přinést nějakou změnu. Při vzdělávání učitelů jde především o změnu jejich osobnosti i jejich pracovních postupů. Můžeš uvést nějaký příklad, který se váže k projetu Zdravá abeceda do školek Královehradeckého kraje?

Je jich hned několik, ale uvedu jeden, který mě stále inspiruje. Jedna ze školek to má do lesa více než půl hodiny pěšky. Protože se děti musí nasvačit, něco naučit, obléct a stihnout se vrátit do oběda, do lesa se nikdy nedostaly. Po semináři Zdravé abecedy se paní učitelka rozhodla, že zavede “batůžkový den”. Jednou týdně vyrazí děti do lesa na celý den, připraví si na to vhodnou svačinku, vyberou vhodné oblečení, promýšlejí pohybový program, zkrátka zasáhnou do všech rovin kompetencí ke zdravému životnímu stylu. Jde o změnu režimu 20% času ve školce, která vypadá jednoduše a přirozeně. Pro mě je to příklad toho, že existují účinná opatření, která nevyžadují o moc více než chuť situaci řešit a trochu odvahy ke změně. 

Ptal se: Milan Kotík, výkonný ředitel AISIS, o.s.
Comments